Úvod

Když jsem nastupoval do Burger Kingu, očekával jsem, že to bude náročná práce. Smrad z oleje, bolavé nohy, klasika. Ale po osmi měsících můžu říct, že to byla spíše intenzivní lekce krizového managementu a digitální archeologie v pokladním systému.

Dneska se vám pokusím popsat, jaké to skutečně je, stát za pultem jednoho z největších fast food řetězců na světě.

Práce za kasou

Jsem přesvědčený, že práce za kasou je v něčem prostě speciální. Jste totiž ten první, koho zákazník vidí, a bohužel často i ten poslední, na koho může křičet. Musíte být rychlí, přesní a usmívat se, i když zrovna musíte pánovi před kasou vysvětlovat, že Bacon King v sobě má slaninu a že burger se jménem „Burger King“ opravdu neprodáváme.

Během své kariéry v Burger Kingu jsem potkal mnoho zajímavých a příjemných lidí. Vzpomínám si například na jednoho pána z Anglie, který mi pochválil mou angličtinu. Mnohokrát jsem ovšem potkal i zákazníky, kteří byli fakt nepříjemní, a to často kvůli věcem, za které jsem ani nemohl.

Skoro každou mou směnu jsem například potkal zákazníka, který chtěl uplatnit kupón na hranolky. Tento kupón byl natištěný na účtence z jejich minulé návštěvy, ovšem já ho uplatnit nemohl. Pobočky Burger Kingu v Česku spravují dvě firmy: AmRest a BK Team. Tento kupón vydal AmRest a v pobočkách spravovaných BK Teamem ho nešlo uplatnit. Někteří zákazníci to ale nedokázali pochopit.

Příšerný UX na pokladně

Samostatnou kapitolou byly změny v systému kasy. S každou novou akcí nám měnili layout tlačítek, což je pro svalovou paměť katastrofa.

Představte si to na konkrétním příkladu. Běžela sezóna Cheesy Dippin. Logicky byste čekali, že akční sýrové věci najdete v kategorii SPECIAL nebo prostě někde po ruce. Bohužel ne, protože se někdo nahoře rozhodl, že do kategorie BURGER (nebo WHOPPER, ten systém byl tak zmatený, že už si to ani nepamatuji) přidá položku LTO, která otevře speciální menu s produkty z této akce.

Chyba? Nevadí, zavolej manažera.

V naší restauraci jsme také měli systém manažerských karet. Manažeři u sebe tahali karty, které musíte načíst například pro storno položky. Když něco namarkujete špatně, nemůžete to odstranit vy - musíte jít za manažerem, který položku smaže pomocí své karty. Někteří manažeři nám nechali kartu ležet na kávovaru, abychom je nemuseli hledat. Nemálokrát se ovšem stalo, že zákazník chtěl svou objednávku změnit, a já tedy kasu musel opustit a nechat zákazníka čekat během toho, co jsem běhal po pobočce a hledal manažera.

Co mi to dalo?

Burger King byla nejlepší škola krizového managementu, jakou jsem mohl dostat.

Když totiž zvládnete páteční rush, kdy vám v kuchyni chybí dva lidi, vy hledáte manažera a jeho kartu, která byla nakonec zapadlá pod kávovarem a před kasou stojí fronta lidí, co si chtějí vybít zlost za svůj špatný den, zvládnete už v životě skoro všechno.

Když se na těch osm měsíců dívám zpětně, musím uznat jednu věc. Fakt jsem si to užil (neironicky). Všechny ty frustrující věci, které jsem zažil, bych popsal jako Shift Enhancements. Byly to momenty, které mě vytrhly z rutiny, přinesly do dlouhé směny trochu zdravého chaosu a nakonec vytvořily historky, které můžu dnes vyprávět.

Práce ve fast foodu je zvláštní a zajímavá svým vlastním způsobem. Smrdíte olejem a bolí vás nohy, ale je vám to vlastně jedno. Když se ale ohlédnu za sebe, vidím partu skvělých lidí, spoustu bizarních situací a vlastně... byla to fakt zábava.

Vzkaz pro můj tým

Ahoj Věrko, Růžo, Vito, Mykyto, Deniso, Dejve, Péťo, druhý Péťo, třetí Péťo 😆... Ahojte všichni!

Nevím, jestli tohle čtete, ale chci vám říct jedno velké DÍKY! Pamatuji si ten den, kdy jsem podal výpověď. Ten večer jsem byl vzhůru do dvou ráno a s úsměvem vzpomínal na každou svou směnu s vámi.

Pamatuju si, jak ses mě zastala při argumentu, Růžo, i jak jsme spolu jeli ze směny na jedné elektrokoloběžce, Věrko. Pamatuji si, jak jsme se kompletně náhodou potkali v KFC na Andělu, Vito, i jak jsme se společně smáli během směny.

Mám z těchto osmi měsíců tolik vzpomínek, že si je sám nedokážu v hlavě srovnat. Tenhle blogový příspěvek už píšu přes 3 hodiny, a to jen kvůli tomu, že se vždy zastavím, vzpomínám na momenty strávené s vámi a nějak zapomenu na to, že jsem vlastně něco psal, hehe.

Díky moc vám všem za krásných 8 měsíců a přeji jen to nejlepší!